O obci

Obec Bednáreček se poprvé v historii objevuje v roce 1499, později v deskách zemských roku 1543. Název obce vznikl pozdější chybnou výslovností původního jména Bernárec odvozeného od osobního jména Bernard. Pro odlišení od Velkého Bednárce se této vsi začalo říkat Malý Bednárec. Od roku 1580 je znám i název Německý Bernárec.

Stejně jako v okolí se i zde během 16. století rozmohlo učení českých bratří. Po skončení třicetileté války se tu nacházelo 23 celých usedlostí a 4 pusté. Jména hospodářů zněla Tomáš Holzmilner, Matěj Čudomel, Jiřík Kučera, Jiřík Šebrle, Ondřej na Grechtově, Jan Pikhart, Matěj Dvořák, Adam na Dvořákově, Martin Tomšů, Pavel Andrlů, Matouš Šourek, Václav Mátl, Prokop Han, Jakub jakubec, Matěj Buchta, Melichar Lejtnar, Matěj Novák, Jakub Fejral, Zachariáš Jansů, Václav Pražák, Marek Šlejmar, Šimon, Jakub a Řehoř.

Přibližně o sto let později v Bednárečku žilo 28 hospodářů, z toho 9 sedláků.

Zemědělská tradice obce se ve znaku obce projevuje obrazem obrácené radlice, která byla již na historické pečeti obce.

Roku 1777 byla postavena uprostřed vsi barokní kaplička sv. Jana Nepomuckého. Její význam potvrzuje i pět hvězd Jana Nepomuckého ve znaku obce.

Vesnice byla součástí bednárecké rychty až do roku 1849, kdy se stala politickou obcí. Významné bylo zdejší perleťářství, hlavní provozovnou se stala továrna Jana Fischera stojící dodnes na okraji vsi směrem na Kamenný Malíkov. Z této tradice se do znaku obce propsal její symbol - knoflík.

V roce 1902 se místní děti dočkaly vlastní školy.

K elektrifikaci obce došlo v roce 1926.

Bednáreček byl vždy samostatnou obcí, kromě let 1980 - 1991, kdy došlo ke spojení se střediskovou obcí Popelín.